23. října 2017
15

Kultůra - recenze můví Battleship

Hajzlové japonský! Já vám ukážu! Kropím z Browningu M2 na palubě USS Missouri imgainární Zera, Valy a Kate v Pearl Harboru. Ale proč o tom píši. V letadle na cestě z Havaje jsem neodolal a pustil si film "Battleship", který se tématicky odehrává na Havaji a ve kterém si tato bitevní loď měla "čest" zahrát. Nebyla to její první filmová role, už se na ní proháněl Steve Segal ve středně pitomém filmu "Přepadení v Pacifiku" (ač většina filmu byla natočená na jiné bitevní lodi - Alabama).
Dílko za dvě stě amerických melounů - Battleship - mi sice zabilo úspěšně dvě hodiny letu ze Salt Lake City do Paříže, ale zároveň na mě zcela jistě zanechalo nesmazatelné psychické stopy. Natočit něco tak úžasně blbého musí dát strašnou práci! Taková směs klišé, patosu, vlajících vlajek, patosu, fyzikálních a jiných nesmyslů, patosu, silikonových koz, nesmyslů a patosu by porazila i mnohem více tolerantní diváky než jsem já. Američané (a CSFD uživatelé) musí být brát zřejmě nějaké drogy, aby takovýchto filmů shlédli více než jeden ročně či za život.
Můví začíná klasickým klišé (a pokračuje výhradně dalšími klišé...) kdy nezdárný, leč dostatečně cool, free a macho důstojník US Navy kazí kariéru druhému, überdokonalému kapitánovi, shodou okolností bratrovi prvně zmiňovaného. Do děje záhy vstupuje silikonový blond, aby se seznámil s hlavním protagonistou tím neuvěřitelně stupidním klišé, a to solitérním příchodem do hnusného, temného, zakouřeného pajzlu, přisednutím k baru, objednáním si piva a asi vyčkáváním, až se kolem ní začnou točit páchnoucí ožralí štamgasti neboco. A asi ano, ožralý a páchnoucí hlavní hrdina (samozřejmě v tílku s vyrýsovanými bicáky) jí děsně imponuje. Božebože. Silikon je vlastně ve filmu úplně k ničemu, nemá tam žádný význam, prostě tam je. Divnými událostmi nesouvisející s dějovou linií uplyne poklidně první půlhodina. Například se hraje fotbalový turnaj (ano, soccer!) US Navy vs. Japonské námořnictvo atp.
Dějovou linii nastartují zase ti nezodpovědní vědci, kteří odvysílají jakési poselství cizím planetám. Scénaristé v poklidu ignorují rychlost světla, takže k jakémusi vzdálenému planetárnímu systému dorazí mesydž zhruba za 20 vteřin, aby za dalších pár vteřin už mířila alienská invazní flotila směr Havaj, kam dorazí do sluncezápadu. OMG... Alienské ántré je poplatné rozvinuté nadsvětelné technologii: prostě s sebou plácnou do moře (a z nějakého dále nerozvíjeného důvodu i do Hong Kongu).
Účel návštěvy mimoterestriálních bytostí je do konce filmu prudce nejasný, chvíli se jen tak povalují na dně Pacifiku a vyčuhují na hladinu (nehledě na to, že v místě přistání je nějakých 5000m hluboké moře), pak chvilku tak na chuť ničí Honolulu, pak zase ne, cosi vysílají kamsi, chvíli nedělají nic...
To vše ale hrdinné US Navy nedá spát, tak vysílají proti megaobrovské hvězdné lodi totální likvidační komando v ultimátní podobě: na nafukovacím miničlunu vyráží hájit čest lidstva samozřejmě hlavní hrdina, multigenderovou a multikulturní posádku doplňuje tlustý černoch a držte mě prosím, jako kulometčík... ne, ta představa mě i teď děsí, nemohu... ...ale dobře... Rihanna! Kdyby platilo do slova "jako pěst na oko", musí celé kino odcházet s monoklem jak kráva. Dvacetikilová zpěvačka nebocotoje navlečená do maskáčů za kulometem. To už z hlavy nedostanu. No nic, dál.
Útočné komando na pramičce chvíli dráždí kilometrovou hvězdnou loď pistolkou, ta s sebou párkrát plácne do moře pár metrů od člunu, na kterém stometrová cunami pouze rozcuchá Rihanně vrkoč, zatímco na kilometry vzdáleném křižníku rozbije všechna okna. Áááááááááááá!
Rozbitá okna asi naserou i doprovodné lodi, tak se chvíli válčí ve větším měřítku, kdy se nejdrsnější alienská weapon technology skládá z metání jakýchsi plechovek výbušnin. Zde jsem už musel film chvilku stopnout, abych všechny ty vjemy vydýchal. Tím jsem zjistil, že jsem teprve v první třetině a hladina mé životní staminy prudce poklesla. Občerstvuji se dvěmi rychlými dvojdeckami červeného a hrdinně pokračuji ve sledování.
Děj se od půlky začne pořádně rozjíždět, rozuměj: scénáristé začnou chrlit nesmysly a klišé v neuvěřitelné kadenci. Úvodní námořní bitvu aliens vs. US Navy prohrávají námořníci v poměru 0:3. Osádka nafukovacího člunečku samozřejmě přežívá a po smrti überdokonalého bratra se nezodpovědný bratr dává do sebe a zároveň se nějak záhadně stává kapitánem lodi. Co už. Problém je ten, že jeho loď je za chvíli zničena též. Co teď? Čím teď "kick ass" těm zlým alienům? Vezmeme na ně starou dobrou USS Missouri! Co na tom, že už to je pár let zakotvené muzeum, nic nebrání scénaristům neřešit, kde vzala najednou munici, palivo a vůbec nějakou funkčnost. Prostě změnu z muzea na plně funkční válečnou loď provedeme vyhozením automatu na plyšové hračky. Eh.
Missouri vyplouvá neohroženě na vodu, řízená čipernými staříky (jakože WW2 veterány), hlavním hrdinou a samozřejmě Rihannou. A černochem. Přichází nejbáječnější scéna filmu, kdy hrdinové potřebují odtransportovat projektil do děla ze zadní věže do přední (nikdo neví proč). Provedení transportu je správně hrdinně-stachanovské: prostě čtyři maníci čapnou přes tunu vážící projektil do teplých a přes loď ho přenesou na rameni! Další scény už jsou proti tomuto vlastně prudce realistické, například kdy beznohý černoch několika kopy (?!) vyřídí emzáka v bitevním exoskeletu, případně dalšího zneškodní jakýsi vědec úderem kufříku (?!) atd...
Missouri po pár efektních driftech a fyzikálních nesmyslech vypálí ze svých 406mm kanónů, trefí a je po emzácích a díkybohu i po filmu.
Kdo neodolá a na tohle dílo se přes mou recenzi podívá, doporučuji předtím intoxikaci nějakým nemalým množstvím etanolu, aneb já jsem vás varoval!
Kategorie: Cestování

Komentáře

Zatím nejsou k článku žádné komentáře, buďte první!.

Zaslat komentář

Jméno (povinné)

E-mail (povinný)

WWW stránky

CAPTCHA image
Enter the code shown above:

Foto z cest...

Varan komodský
Varan komodský

Hledání v článcích

Hostováno u AbsolutNET s.r.o.