08

Czechman 2015

Czechman je taková fajn akce, která většinou startuje sezónu dlouhých triatlonů a na které nikdo nechce chybět, což se promítá do množství startujících (letos skoro 600). Stejně tak i my s Alex jako loni balíme kola a další triatlonové propriety, abychom se na štěrkovně Oplatil u Pardubic vrhli na tratě polovičního Ironmana (1.9 km plavání, 90 km kolo a 21.1 kilometrů běh) a nějak se ctí se s nimi poprali.

Cesta na místo dění byla okořeněná minutým sjezdem z dálnice a určitou ropnou krizí v nádrži, takže jsme dorazili již s pěkně předzávodně zvednutou hladinou adrenalinu. Předpověď počasí slibovala tropy, takže se před námi rýsoval typický závod plný zážitků. A jak známo, zážitky nemusí být zrovna pozitivní, ale je nutno aby byly intenzivní a bylo jich hodně! Což letošní Czechman, jako asi každý podobný závod, splnil vrchovatě. Tentokrát sice bez vrtulníkových transportů na ústa spadlých cyklistek, ale vzhledem k panujícímu vedru jsme si rozhodně přišli na své.

Pořadatelé připravili vzhledem k vysoce navýšené kapacitě závodníků na letošek dvě novinky: hromadný start z vody a systém tašek v depu. Především druhé “vylepšení” bylo nepříjemným překvapením. Věci na jednotlivé disciplíny si závodníci nenechávají u kola v depu, ale separátně pro běh a kolo si je rozstrkají do igelitek, které si mezi disciplínami vyzvedávají a zase vracejí. Sice stejný systém je i u velkých závodů v zahraničí (zažil jsem loni na Ironman Zurich), ale pořadatelé o tom měli dát vědět předem! Pak je pečlivě připravená bedýnka s věcmi do depa k ničemu. Jinak byla letos organizace fajn, voda jako loni nedošla a opravdu díky dobrovolníkům na občerstvovačkách, byli skvělí!

Plavání

Start Czechmana byl velmi stylový… Úplná scéna jak ze Smoljakovo Trháku "až takhle zamávám". Konferenciér, výborný Slovák Vlado Baron, chtěl ještě trochu rozhicovat diváky před startem, tak po různých “hop-hop-hop” a “všichni ruce nahoru!" začal nějaký další pokřik “tři-dva-jedna”, což ovšem nadrženci v první řadě plavců interpretovali jako povel ke startu a jako jeden muž vyrazili. Chaos, který vznikl, protože půlka lidí byla ještě na břehu a půlka už kraulovala, Vlado zvládl, a po jeho "tak dobre, už teda ako start!" se tedy vydávám na 1900 metrů dlouhou plaveckou část.

image

Plave se nejprve 750 metrů k první bójce, pak kolem poloostrova 850 metrů k bójce druhé a 300 metrů do cíle. Vzhledem k trochu divokému startu je cesta k první bójce neobvykle pohodová a prázdná. S nikým se nijak zvlášť nekopeme a nefackujeme, jak je to u podobných startů obvyklé. Někoho jsem sice nechtěně vzal po hlavě hodinkami, ale jinak byla plavba k první bójce úplně pohodová až sluníčková. Jedu dost economy styl, spíše na techniku než nějaké velké bláznění. Ono to s mým tristním plaveckým tréningem je tak jako tak jedno. Na cestě k druhé bójce koukám, jestli neuvidím u ostrůvku ryby jako loni, ale jediné ryby, které jsou kolem jsou nějaké černé neoprenové. Zleva Orca, zprava Sailfish, jak si tak čtu. A času na čtení mám docela dost, protože s těmito chlapy plaveme společně celý dlouhý úsek až k poslední bójce.

Po obrátce kolem oranžového balonu na poslední třistametrový úsek, zatím pln sil, chci ukázat spoluplavcům co to je zrychlení do finiše, ale místo toho mě chytá pekelná křeč do kotníku a lýtka, která mi kroutí nohu tak, že se mi chodidlo otočilo o 180° dozadu a možná i kolem dokola! No možná ne tolik, ale přesto hydrodynamika nohy prudce poklesla a byl jsem rád, že jsem se ve skupince udržel, neboť jsem měl pocit, že za sebou vláčím kotvu.

Z vody vylézám za docela uspokojujících 32:21 (průměr 1:39/100m, no nic moc, když si to takhle člověk přepočítá). Z křečového zážitku jsem sice poněkud otřesen, ale křeče naštěstí ustoupily a už se celý den nevrátily, což bylo vzhledem k počasí moc fajn. Zato se mi jako vždy po plavání slušně motá hlava a když se vyhýbám jednomu závodníkovi, kterého napadla báječná věc svlíkat si neopren uprostřed nejužšího místa koridoru, nějak se pode mnou nakloní země a já málem zbořím plot. Beru tedy velmi zavděk lavičkami v depu, kam si mohu v klidu sednout a při svlékání neoprenu vertigo trochu zahnat.

Nejvíc však pobavila děvčina, která přiběhla do depa chvilku za mnou a nějak bojovala se svléknutím neoprenu přes měřící čip na noze (letos byl fakt megaobrovský a neopren se přes něj přetahoval obzvláště blbě). Zaregistroval jsem její zoufalou zadýchanou litanii když stála vedle mě “…proboha-čip-neopren-nemůžu-strašné-proboha-nejde-proboha-comámdělat-nejde-pomoc…”. Myslel jsem, že je nějak těžce zraněná nebo tak něco. Ale diagnóza byla zřejmě jen kombinace velké motivace a malé nohavice. Nakonec mě se zoufalým výrazem v očích poprosila, abych jí pomohl nohu z neoprenu vytáhnout, což jsem učinil, a s pocitem dobrého (nelegálního) skutku vyrážím pro kolo vstříc devadesáti kilometrům pekelné výhně.

Kolo

Z cyklistiky jsem si odnesl jedno “poprvé”. Nikdy mi, co si pamatuju, nebylo na kole vedro. Ovívající vítr vždy snížil teplotu na snesitelnou mez. Ne však na letošním Czechmanovi. První kilometry na kole byly snesitelné, z plavání mokrá kombinéza příjemně chladila. Ale s přibývajícími kilometry jsem se začínal cítit jako v pekelné troubě, kterou někdo zákeřně zapnul na horní (slunce) i dolní (rozpálený asfalt) ohřev. Snažím se hodně pít, polévat se a v neposlední řadě taky teda i šlapat.

image

A to překvapivě jde docela dobře i když mám letos na kole nájezd tak malý, že to je až ostudné a nezveřejnitelné. Žádné překvapení, že se v prvním 45 km okruhu se přese mně přehnalo obrovské množství cyklistů rychlostí, kterou bych i klidně pokutoval. Ke konci kola však proud předjíždějících rychlíků slábne, aby se na začátku druhého zastavil a v posledních 30 km jsem si naopak já užil předjíždění stovek pomalejších jezdců. No dobře desítek. No jako pár jich určitě bylo!

Nakonec slézám z kola lehce opečen a s trochu otlačeným zadkem, ale pocitově v pohodě za 2:47 (průměr 32.3 km/h). Tak to by šlo, ještě nějak normálně zaběhnout půlmaraton, stačí i pod blbé dvě hodiny a bude krásný osobáček!

Běh

Nevím, co dělám v druhém depu skoro čtyři minuty (vítěz to zvládnul za minutu), ale nakonec zřejmě komplikovanou proceduru oblékni-si-ponožky-a-běžecké-boty zvládám a vyrážím na poslední dnešní kratochvíli, běžecký půlmaraton (21.1 km). Cítím se opravdu dobře, nohy nijak zvlášť nebolí, tak už jen přežít to vedro, odklusat na pohodu půlmaratonek a doma bouchnout šáňo nad novým osobákem. No samozřejmě to dopadlo trochu jinak.

image

Snažím se od začátku tempo pocitově nepřepálit, tak běžím první dva kilometry pohodovým tempem kolem 4:55 min/km. Ale už první výběh ze stínu do slunečního inferna na silnici do Dolan a zpět ukázal, že ne vše půjde tak jednoduše jak jsem si bláhově myslel. Někdo nahoře zřejmě přihodil pod kotel a já začínám mít pocit, že poběžím-li mimo stín stromů ještě minutku, na již pečeném Zdeňkovi přibyde i křupavá kůrčička. Úplně cítím, jak se zadírají stroje, tak posílám k čertu tempo a beru s povděkem možnost zastavit se a pomaličku si projít občerstvovačku na pátém kilometru, za mocného prolévání se vodou zevnitř i zvenku. Po tomhle restartu se pocit z běhu velmi lepší, ale dobrý čas už je zřejmě definitivně v tahu.

Když kolem vidím plno závodníků už jen chodících, sedících, či dokonce v sanitce ležících, je zřejmé, že dnes nějaké velké hrdinství nemá cenu, a ač mi většinou běhání v horku nijak zvlášť nevadí (Great Wall Marathon!), dnešním podmínkám bude lépe svědčit pohodovější běžecké tempo. Občerstvovaček je na trati naštěstí dost, letos i docela dobře zásobených, neodmítám tedy možnost si každé tři kilometry pěkně zastavit a nalít do sebe a na sebe nějaké ty život udržující tekutiny. Tím se samozřejmě tempo přesunuje z hranice “pomalý běh” na “to byl nějaký turistický pochod?!”, ale je mi to tak nějak jedno, dnešní úkol už je jediný: dostat se do cíle. Kam se také drtivým tempem 5:59 min/km sice pomalu, ale nejspíš blížím.

Ona běžecká trať na Czechmanovi je sice skoro celá po asfaltu, ale je moc fajn tím, že není okruh, takže se běhá tam a zpátky a člověk se neustále vidí s ostatními. Je povzbuzující občas někoho povzbudit či být povzbuzen (co to je za větu?!). Potkávám tak v druhém 10 km okruhu Alex, která si to sice zrovna vykračuje u občerstvovačky a s někým vykecává, ale vypadá celkem fresh. Nakonec zaběhla půlmaraton skoro stejně rychle jako já a udělala si na půl-Ironmanu osobák, což je teda v této výhni obdivuhodný výkon.

Povzbuzuju Luboše Truhláře, celkově pátého, který mi právě naděluje 10km. Po závodě Luboš nevypadal úplně napohodu, ale není divu, zaběhnout nejlepší čas ze všech (1:21:29) v těchto podmínkách, klobouk dolů. Radka Holinku míjím v jeho oblíbené pozici, protahujícího si křeč na noze, ale i přes tyto problémy a nachlazení zdárně dotáhl závod do cíle, kde ho po brutálně odjetém kole jen běh připravil o výborný výsledek. S Péťou Holečkem jsme se na trati viděli asi nejvícekrát. Sice běžel rychleji než já, ale zato díky bolavé kyčli poněkud přerušovaně. Mazaně jsem této nefér výhody využil a Péťu na závěr předběhl. Nutno dodat, že Petr se na to též oprávněně nevybodl a  doběhl do cíle i přes všechny problémy, opět klobouk dolů.

image

Nakonec tedy i já rád protínám cílovou pásku Czechman 2015, s příšerným půlmaratonským časem 2:05:51, což celkově hodilo sice ne tak děsný, ale přesto neuspokojující celkový čas 5:32:48. Ale jako asi všichni dnes, jsem maximálně spokojený ze samotného dokončení.

Za 14 dní mě čeká dvojnásobná porcička dnešních tratí na Moraviamanu v Otrokovicích. Při běhu jsem si říkal, že je to naprostá pitomost, že rozhodně plnotučného Ironmana nepůjdu, nejsem přeci blázen! Ale nějak podezřele rychle mi otrnulo a jak to tak bývá, půjdu do toho po hlavě a nadávat si zase budu až na 180 kilometrech kola nebo na následujícím maratonu :)

powered by metaPost

Komentáře

Honza Kavalír
15. června 2015 18:41
Zdenku, krásně a s vtipem napsáno. Měl jsem při závodě hodně podobné pocity. Už se těším na článek v podobném duchu z Moraviamana, ať to tam vyjde podle tvých představ.
Jakub G
30. července 2015 15:22
Parádní čtivo, Zdeňku, ať to lítá :)

Zaslat komentář

Jméno (povinné)

E-mail (povinný)

WWW stránky

CAPTCHA image
Enter the code shown above:

Foto z cest...

KL Bird Park

Hledání v článcích

Hostováno u AbsolutNET s.r.o.