23. října 2017
17

Great Wall Marathon 2012

Většina lidí si spojuje Čínu především s její historií, rozlehlostí a rozmanitostí. Existuje však mírně šílená sorta lidí, kteří si do Číny jedou zaběhat. A to ne ledajak, ale rovnou maraton a když už, tak proč ne na velké čínské zdi! Povídání o jedné takové akci.

Po loňském podzimním maratonu v New Yorku jsem si jednoho pěkného večera řekl, že by snad nebylo od věci posunout to maratonské běhání trochu mimo městské běhy a pokusit se zažít i něco jiného, než zírání na stopky a bolestivé honění minut a vteřin osobních rekordů. Akce, která mě velmi zaujala, byl Great Wall Marathon v Číně. Jedná se o maraton standardní délky, ovšem s velmi nestandardním výškovým profilem a především dvěma přeběhy samotné Velké čínské zdi. Po nevelkém váhání se přihlašuji, platím startovné a v půlce května frčím do Číny, ne jako normální člověk na návštěvu Pekingu, Xi’anu či Šanghaje, ale užít si šílený maraton v tropických vedrech zkopce dokopce.

Účast je podmíněna koupí celého balíku služeb dánské cestovky Albatros Travel, který zahrnuje odvoz z letiště, transfery, hotely, jídlo a v neposlední řadě startovné. Tím se účast trochu prodražuje, což je ale vyvážené velkou pohodou a skvělou organizací. Po příletu do Pekingu a přespání nás čeká přesun do hor (maraton se běží zhruba 100km severovýchodně od Pekingu) s povinnou prohlídkou části trati vedoucí po zdi.


Náměstí pevnosti s názvem Jing Jang a se stejnojmenným znakem uprostřed. Přesně tam bude i cíl sobotního maratonu.

Už samotná prohlídka nás ubezpečila o tom, že maraton nebude žádná legrace. Ač jsme prohlídku absolvovali pouze směrem dolů (nahoru nás vyvezly autobusy), v panujícím dusnu dostaly nohy na strmých schodech zdi pěkně zabrat. Vše však vyvážily krásné výhledy na okolní hory a určitá mystičnost zdi samotné. Již se těším na sobotu, kdy si to dáme dvakrát!

Následující den volna ve východočínském městě Jixian trávíme povětšinou odpočinkem s velmi zajímavou prohlídkou města. Počínaje gastro zážitky, aneb "co to proboha v tom hrnci může být", konče zvláštním pocitem bílého exota, kterého si všichni Číňané neustále prohlíží či fotí. Čeká nás však den D, takže brzy na kutě a ať to zítra běží!


Prohlídka trati... Běží se až tam dolů do údolí (a pak ještě jednou zpět nahoru)

Na ráno si pro jistotu nařizuji dva budíky, ale nervozita před startem na plné čáře vítězí, takže jsem již něco po čtvrté ráno vzhůru. Je zatím tma, ale jasná obloha slibuje na dnešek krásné počasí. Škarohlíd by řekl, že bude nechutný pařák, ale proč se na to dívat touto optikou.
Navlékám na sebe věci, které jsem si prozíravě připravil již včera. Toto je nutný krok, neboť rozespalá hlava je úměrně děravá a zcela jistě bych něco zapomněl. Zbylé věci naházím do kufru a tradá na check-out a do autobusu. Na recepci hotelu Yuyang vládne slušný chaos, neboť stovky běžců třímají v rukou klíče od pokojů, chtěje je vrátit, zatímco recepční v poklidu kontrolují vysílačkou s pokojskou, zda si zločinný runner nepřibalil do batůžku nedejbože ručník s hvězdou. Nebyl to první, ale ani poslední závan rudých dob u nás snad již dávno zapomenutých.


Příprava musí být kvalitní a komplexní! :)

Start a cíl maratonu je na náměstí 1400 let staré pevnosti Huangyaguan, jemuž dominuje obrovský Jing-Jang znak na němž je umístěna cílová brána. Poběží se nejprve po klikaté horské silnici do prudkého kopce k Jižní bráně zdi, po jejíchž schodech sestoupíme (prudce dolů) zpět do pevnosti, vydáme se na kopcovatý okruh po čínském venkově, abychom se zhruba na 35. kilometru vydali opět na zeď, tentokrát v opačném směru, zdola nahoru. Následuje závěrečný seběh a cíl na zmíněném Jing & Jang znaku. Toliko plány!

Největší srocení běžců se záhy začíná tvořit kde jinde než u místnosti, kam i králové chodí sami. To jednotné číslo je správně, neboť v areálu je pár tisícům běžců k dispozici pouze jedno WC. Tedy, abych nekřivdil, k dispozici bylo ještě jedno "WC", která byla však pouze pro otrlé (anebo velmi potřebné). V temné místnosti byly v metrových rozestupech díry, nad nimiž pěkně v řadě, bez jakýchkoliv zábran, dřepěli závodníci. V pestrobarevných běžeckých trikách vypadali jak na hřadu nějakých vzácných ptáků. Sem jsem pouze nakoukl a okamžitě rozhodl, že potřeba není tak akutní, abych nevystál frontu na civilizovanější formu tureckých (ehm, čínských?) WC.

Nakonec je tento důležitý bod předmaratonského checklistu úspěšně odškrtnut a nic nám nebrání začít nasávat něco té atmosféry a nemalé dávky předstartovní nervozity. Především pohled na nejstrmější část Zdi, který jsme měli před sebou jak na dlani, mě rozhodně nenechával klidným. Pohled to byl hezký, což o to, básník by to nejspíše popsal jako "Slunce shlíželo na vznešenou Zeď skvící se v ranním oparu barveném na smaragdovou zeleň bujarými lesy". Mě to přišlo především zatraceně do kopce (blbá zeď) v nechutném dusnu (blbé lesy) a pekelném vedru (blbé slunce).


Pohled od startu směrem "na kopec", kam se vine Zeď, po níž vede trasa maratonu.

Ale přesto, předstartovní atmosféra v davu podobných šílenců rychle rozptýlila chmurné myšlenky a jako všichni jsem se již začal těšit na startovní výstřel a začátek toho všeho pobíhání. Ještě jsme museli přetrpět štafetu čínských řečníků (vedení okresu, kraje, strany a kdo ví čeho ještě), ale pak již zazněl hlas ředitele závodu zvoláním "ten, nine, eight, seven..." , aby po hromovém společném "one" zazněl kýžený výstřel, posílající sedm set maratonců a téměř dva tisíce dalších účastníků doplňujících závodů na trať Great Wall Marathon 2012!

Vybíháme z pevnosti a přes vesnici Huangyaguan míříme na jih, abychom se po překročení řeky (aktuálně poněkud vyschlé) vydali do kýžených kopců. Části maratonu na komunikacích probíhají za plného provozu, sice malinko usměrňovaném policisty, ale přesto není problém potkat na trati tiráky. Zde mi však utkvěly v paměti především koňské stáje u silnice a související smrádek. Jaká to byla rajská vůně na 42. kilometru, kdy jsem kolem probíhal a věděl jsem, že mi už zbývá do cíle pouhých pár set metrů!

Zatáčíme přes most a čeká nás první prubířský kámen, třistametrové stoupání na pěti kilometrech k počátku prvního přeběhu Zdi. Tentokrát pro rozcvičku po silnici. Silnice se vine do kopců skrz několik malých vesnic, kde jsme nepřetržitě, ale trochu stydlivě povzbuzováni místními Číňany, pro které musí být tisícihlavý pestrobarevný dav především bílých cvoků velká atrakce. Starší Číňané spíše posedávají a netečně mumraj běžců sledují, zatímco pro děti je to zážitek, který si užívají naplno. Kolem silnice stojí špalíry děcek s nataženou rukou, aby propukaly v bujaré veselí, když si s nimi nějaký maratonec "plácl".

Postupně údolí mizí pod námi a mezi vrcholky kopců se začínají objevovat věže Velké čínské zdi. V nějakém podivném hnutí mysli si říkám "Hm, koukám, že tu mají více úseků Zdi, naštěstí se nebudeme muset škrábat zrovna na támhletu na tom strašném kopci, ta naše musí být někde tam níže". Naivní optimisto! Samozřejmě to byl náš úsek Zdi. Zatím v docela velké pohodě dobíháme na parkoviště, kam nás dovezly předvčírem autobusy, u velké haldy písku odkládám i já trochu toho svého, aby byl první přeběh zdi nerušený. A jsme tu!

Začínáme stoupat po schodech Zdi, které jsme si již vyzkoušeli během prohlídky. Vzhledem k tomu, že nahoru dobíhám vcelku vepředu, nenastávají v úzkých úsecích Zdi moc velké dopravní zácpy, které však posléze potrápí pomalejší běžce za námi. Na zdi zažívám nefalšovaný "runners high", kdy obrovský nával endorfinů způsobuje, že kdyby mě napadla nějaká příhodná píseň, asi bych si i zpíval. Z nejvyššího bodu zdi, z věže číslo 5 v 555 metrech nad mořem koukám dolů do místa, kde jsem se zespoda děsil té výšky. Stále se ještě dole na silnici mihotají barevné dresy pomalejších běžců a chodců.

Výhledy ze zdi do údolí a na okolní hory jsou fantastické. Kdyby člověk nemusel koukat pod nohy, aby schody nevzal letmou zkratkou, kochal bych se tam asi ještě dnes. Po zdi samotné až na výjimky moc běžet nejde. Je tvořená především schody různé velikosti, výšky a velmi variabilního sklonu. Některé strmé úseky byly jištěné i lanem, aby se měl běžec-chodec za co zachytit. Občas jsou nekonečné schody proloženy i krátkou rovinkou, kde se dalo i popoběhnout, většinou však jen jako "Look! I'm running on the wall!" pro fotografy :)

V celkové euforii zdoláváme všechny úseky zdi, abychom byli po minutí 9. věže odměněni pohledem na Huangyaguan a pevnost, z té výšky maličké a vzdálené. Nastala totiž ta nejprudší část sestupu, kterou jsme měli čest prohlédnout si od ranního startu. Mnoho a mnoho prudkých schodů, zatáček a serpentýn nás však nakonec dovede až na dno údolí, abychom proběhli po kompletních hradbách pevnosti před tím, než vyrazíme na druhou, dlouhou část maratonu přes čínský venkov a vesnice.


Pohoda na trati :)

Po proběhnutí cílovým náměstím, za mohutného povzbuzování diváky se tedy vydáváme cestou necestou naběhat pár (desítek) kilometrů po čínském venkově. Míříme nejprve opět podél řeky na jih, tentokrát však neodbočujeme nahoru do kopců (však si je ještě užijeme), ale běžíme přes vesnice Duanzhuang a Xiaying až k nejjižnější části trasy. Již před hodnou chvílí se od nás odpojili půlmaratonci, takže startovní pole rázem velmi prořídlo a protáhlo se. Člověk si alespoň nerušeně užíval zvláštní atmosféru čínského venkova, kde se velmi intenzivně stýkají moderní trendy (satelity, moderní auta) s tradičními čínskými trhy, prodejem, obydlími či stále manuální prací na polích.

Užívám si osamělosti "lost in China", plácám si s nekonečnými zástupy dětí, pozoruji cvrkot v okolí a nešetřím s "ni-hao" fandícím Číňanům. Proto mě docela překvapuje, když se najednou za mnou ozve "Ahoj Zdeněk!". To mě zhruba na 20. kilometru doběhl slovenský kamarád Juraj. Dáváme se do řeči a pokračujeme dále spolu. Nejprve nás však čeká na pětadvacátém kilometru velmi nepříjemný, dlouhý a prudký výběh do vesnice Quingshanling v horách, velká zrada. Po malé chodecké vložce, která byla vzhledem k nelidskému sklonu silnice nutná, sbíháme konečně zpět do údolí. Ve dvou se to opravdu lépe táhne, takže kilometry pěkně utíkají a po nepříjemném kamenitém úseku vidíme starou známou (vyschlou) řeku, značící, že se blížíme zpět k pevnosti a čeká nás zlatý hřeb programu – Zdolání Zdi, díl druhý, s podtitulem "tentokrát odzdola nahoru, panáčci!".

Chtěl jsem teď napsat cosi o maratonské "zdi", která nezřídka potkává běžce po třicátém kilometru, ale aby čtenář neměl v těch všech zdech chaos, omezím se na konstatování, že jsme s Jurajem do žádné "zdi" po 30. kilometru nenarazili, a sice už ne ve 100% pohodě, ale určitě v 80% dorazili opět do pevnosti v Huangyaguanu. Abych řekl pravdu, nekonečná cesta po vesnicích mě už začala tak unavovat, že jsem se masochisticky začal těšit opět na Zeď.

Tak! A jdeme na to, zmíněná se nad námi rýsuje až do oblak (kdyby nějaké byly), my máme v nohách 35 kilometrů, do cíle daleko a čeká nás ještě přes dva tisíce kamenných schodů. Obavy stranou a vzhůru na ní, potvoru! Díky enormnímu úsilí organizátorů není cestou nouze o vodu, která byla v té sluneční výhni opravdu životně nutná. Dokonce stovky lahví vody vynesli Číňané "po svých" až nahoru na Zeď, aby závodníci netrpěli dehydratací. Mocně se tedy občerstvujeme, zamáváme fotografům a divákům na náměstí a vyrážíme nahoru na šichtu.

Vždy, když jsem rozjímal nad možným průběhem tohoto maratonu, jsem si s obrovským respektem říkal, jaké to asi bude, doběhnout podruhé pod Zeď a šplhat nahoru. Většinou jsem takové myšlenky zaháněl s tím, že slušný výkon bude už doběhnout k té zdi, tak abych něco nezakřikl. Nu a jsme tu, v reálu! Začínáme stoupat v opačném směru než ráno, na nejprudší části. Škoda, že jsem neměl hrudní pás na měření tepu, to by byly hodnoty! Přesto docela šlapu a těším se zhýrale na výhledy nahoře. Jde to ztuha, samozřejmě, srdce bije jak o závod, občas je potřeba se zastavit a nechat uklidnit tep na životu-kompatibilní hodnotu. Mám i takový malý black-out, kdy jsem trochu přehnal tempo při předcházení pomalejšího závodníka, což organismus kvitoval opravdu urgentní stížností, po níž jsem musel na chvíli zastavit a simulovat opřen o zeď kochání se krajinou.

Přesto přese všechno nadmořská výška na hodinkách utěšeně roste a stejně s tím má euforie. Ta Zeď na mě jednoduše působí blahodárně! :) Což se bohužel nedalo říci o ostatních běžcích zdolávajících tento prudký úsek. Někteří zdá se více stojí, než jdou, někteří už jen rezignovaně sedí. Mnoho závodníků náhle začalo vyznávat styl "po čtyřech to jde lépe", aby pomocí rukou ulehčili neskutečně bolavým nohám. Pár lidí zjistilo, že tahat se s obsahem žaludku nahoru na kopec je zbytečné plýtvání silami a odkládají si přes hrany zdi. Ještě horší situace však prý byla u pomalejších závodníků, kde v tomto úseku nebyla nouze o bezvědomí či dokonce záchranné akce s nosítky.

Já se však ve zdraví dostávám na vrchol toho nejprudšího úseku, abych byl opět odměněn krásnými výhledy. Sice ještě do cíle zbývá mnoho stovek schodů po Zdi a závěrečný seběh po silnici, po níž jsme šplhali po startu. Ale již se mi začíná na mysl vkládat hříšná myšlenka: že bych to nakonec dal? Dostavuje se opět endorfinová euforie, takže začínám blbnout, při "dobytí" další z devíti věží na trase tuto plácnu a zvolám "a mám tě, mrcho!", pohazuji si s lahví pití a celkově se chovám rámcově nestandardně :) Buď mi z toho vedra a námahy definitivně hráblo, nebo (spíše) jsem našel zlatou žílu maratonské závislosti. Až je mi nakonec líto, že je úsek Zdi za mnou. Zastavuji, otáčím se zpět ke Zdi, poplácám jí, poděkuji jí za fajn zážitky, zamávám jí a seskakuji z posledního jejího schodu. A je to.

Vydávám se na poslední část maratonu, pětikilometrový seběh zpět po silnici do cíle. Najednou mě všechny nabyté endorfiny rázem opouštějí a násobnou silou se hlásí únava. Blbých pět kilometrů, navíc z kopce, ale jak bolí. Rozhodně byly tyto čínské kilometry delší než obvyklé kilometry. Cesta se neskutečně vleče, nemám sílu, abych se každých 20 metrů nepodíval na GPS a nerozčiloval se, že to vůbec neutíká. Hory už mi nepřijdou romantické, už to jsou *** krpály, *** nekonečné a celý maraton je taky ***. V endorfinové kocovině pěstuji hroznou sebelítost nad mrzkým osudem osamělého unaveného běžce.

Stále však plus mínus udržuji nějaký dopředný pohyb, jímž se konečně dostávám dolů do údolí. Dole předbíhám kamarádku Rosie z Anglie, která říká něco o finiši. Jsem z faktu, že jsem konečně dole a do cíle zbývá necelý kilometr tak rozjařen, že ani nevím odkud beru ještě síly a celou zbývající vzdálenost dám skoro sprintem. Pozdravím koníky a už je tu pevnost! Probíhám bránou na náměstí, diváci tleskají a fandí, z reproduktorů se ozývá "And here is coming Zdeneeek Plačý, Čeeek republik!" a já mám jedinou starost "nebreč, vole, budeš vypadat blbě na fotkách". Tak emocionální to bylo! Na znaku jing & jang je uprostřed náměstí cíl, jímž po čtyřiceti dvou kilometrech běhu, 5200 schodech a nekonečně zážitků za pět hodin a čtyřicet minut od startu probíhám. Done! Kdosi mě za cílem objímá, kdosi mě někam postrkuje, dostávám medaili, cílové foto a konec, hotovo, dokonáno jest.

Člověk až po absolvování podobného podniku pochopí slova Emila Zátopka: "Chceš-li něco vyhrát, běž 100m. Chceš-li něco zažít, běž maraton." A u tohoto "maratonu" to platí dvojnásob.

Pár věcí na závěr:

  • Nakonec jsem s časem 5:40:34 skončil 154. místě ze 704 účastníků maratonu, 27. ze 70 v mé věkové kategorii a 124. ze 442 chlapů.
  • Kompletní fotogalerii najdete na mém facebookovém účtu, anebo přímo zde.
  • GPS, výškový profil trať a další věco, co zaznamenaly hodinky je možno shlédnout zde. Přepněte si vpravo nahoře na metry...
  • Schématickou mapku trasy najdete zde.
  • Díky slovenské výpravě! Jurajovi za spoluběh (fakt to utíkalo mnohem lépe a před pevností mi pomohlo) a Zuzce s Martinem za fajn společnost!
  • Bylo to fajn!
powered by metaPost

Komentáře

Martin
17. června 2012 20:51
Aj nám bolo potešením. Martin a Zuzka
Lumík
4. ledna 2013 20:45
Super popsání zájezdu! Momentálně hledám program pro příští volné měsíce. Jaká byla orientační cena za zájezd?

Ondra
29. ledna 2013 9:54
Hezky popsaný zájezd, taky by mě zajímala orientační cena za zájezd? děkuji
Zdeněk
# Zdeněk
30. ledna 2013 23:22
Lumík & Ondra: mrkněte na http://great-wall-marathon.com/
Pro letošek jsou stále otevřené registrace. Jděte do toho! :)
Juraj
# Juraj
8. července 2013 17:23
Heheh nasiel som to az teraz. Pekne zhrnute, diky za potiahnutie. Aspon bola sranda. No a este napis ako ta skoro hodilo o zem, ked si zistil ze napriek tomu ze si mi na mure utiekol, som ta vo vysledkovke dal o dve minuty :D.

Juraj, zmienovany v texte :)
antonin
# antonin
11. dubna 2015 8:48
Jsi borec když jsi to udělal.Dobrý a vtipný popis pro obyčejného smrtelníka srozumitelný(ty rudý hvězdy to ti ujelo).

Zaslat komentář

Jméno (povinné)

E-mail (povinný)

WWW stránky

CAPTCHA image
Enter the code shown above:

Foto z cest...

00030.jpg

Hledání v článcích

Hostováno u AbsolutNET s.r.o.