Když člověk běží svůj první maraton, říká si, že už nikdy v budoucnu takovou šílenost absolvovat nehodlá. Intenzita těchto myšlenek se pak stupňuje s přibývajícími kilometry, aby své maximální míry nabyla někde mezi 30. a 40. kilometrem. To si pak nadává opravdu intenzivně, že se do podobných podniků pouští! Nejinak jsem to měl v konečných kilometrech portského maratonu, mého prvního účinkování na této královské trati. Heslo dne v posledních kilometrech bylo jasné: „již nikdy více“!
Po proběhnutí cílovou branou jsem však na toto předsevzetí v návalu endorfinů záhy zapomněl, a co nevidět jsem již listoval v termínové listině, kde se zase něco zajímavého běží. Pražský půlmaraton a především Pražský mezinárodní maraton jsem považoval za povinné, ale lákalo mě vyrazit opět s maratonem za hranice všedních dní a pokud možno i za hranice našeho kontinentu.
Nu, vzpomněl jsem si na jeden drobný lokální maratonek, který se běhá v jednom zapadlém osmimilionovém městě ve vyloženě komorní atmosféře 40.000 běžců. Ano, vzpomněl jsem si na běh přes pět newyorkských okresů: New York City Marathon 2011. Na tento vrchol světových maratonů však není zas tak jednoduché se dostat. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, takže o účastnících rozhoduje los. Nutno podotknouti, že s losováním newyorkského maratonu mám již určité zkušenosti… Již dvakrát jsem se totiž přihlásil, dvakrát byl vylosován, dvakrát zaplatil startovné ($250) a dvakrát nejel :) Ze zcela jednoznačného důvodu: s více než metrákem živé váhy se maraton jednoduše běhat nedá.
Tento rok, po celkové změně životního stylu (a života vůbec), o čtvrt metráku lehčí, a s docela slušnou formou, říkám si: „co to zkusit do třetice“? Maluji samozřejmě zároveň pěkného čerta na zeď, neboť teď, když bych určitě běžel, mě zajisté nevylosují a tak podobně. Přihlášku však podávám, platím jedenáct dolarů „losovného“ a nechávám věcem volný průběh.
Jistě tušíte jak loterie o vstup na maraton dopadla, koneckonců neměl bych o čem psát, kdyby nedopadla :) Ano, jednoho dubnového dne přišel email s jednoznačným „Zdenek, you are in!“. Tentokrát snad (rovnou odepsaných) $250 nepřijde vniveč! Přede mnou je půl roku času na pořádnou přípravu a pak vzhůru do New Yorku!
O přípravě na tento vrchol sezóny se budu snažit referovat v (pokud možno) pravidelném seriálu. Držte palce! :)