V Asii jsem byl delší dobu poprvé, nepočítaje chvilku v Hongkongu. Navíc jsem nezakotvil v nějaké z odlehlých turistických plážových destinací, ale celou dobu jsem se pohyboval “mezi lidmi” a myslím si, že jsem zásadní asijské reálie vstřebal. Co mě z nich nejvíce překvapilo, připadalo fajn, zajímavé, nebo nezvyklé?
- Lidé zde jsou opravdu příjemní
Ať už v muslimské Malajsii, tak v dosti britském Singapuru, všichni, na koho jsem narazil, byli maximálně příjemní, milí, vstřícní a celkově (proti Evropanům či Američanům) fajn lidé. Nemluvím pouze o zaměstnancích v hotelích a restauracích, ale i o lidech z ulice. S otrávenou obsluhou, flegmatickým číšníkem nebo nerudným prodavačem jsem se opravdu nesetkal. S tím souvisí i naprostý pocit bezpečnosti, který tu máte. Obzvláště v Singapuru. - Potkával jsem opravdu málo bílých
Čekal jsem, že v metropolích Kuala Lumpur a Singapur potkám mnohem více bílých. Ale až na pár turistů tomu však tak nebylo. Naopak, přišlo mi, že pro místní jsem slušný exot z evropských dálav. Po dotazu, odkud jsem (zeptá se každý) a odpovědi “Czech Republic” drtivá většina netušila ani rámcově, kde by to tak mohlo být. Maličko startovali na “Czechoslovakia”, ale většinou jen s omluvným úsměvem přikyvovali “far away, yes…”… - Nikdo nenosí sluneční brýle
Ač počasí během prosince bylo spíše zatažené, i když vykouklo sluníčko, téměř nikdo nenosil sluneční brýle. Proti Evropě, kde se nosí sluneční brýle pomalu i v noci (musím být stylový, i kdybych se měl přerazit), Asiati ne. To, že se pokud možno neopalují a nosí slunečníky, aby je nedejbože slunce neopálilo, je všeobecně známý fakt, ale absence slunečních brýlí mě zaujala. - Neustále někam volají
Snad všichni nepřetržitě telefonují. Za chůze, v metru, v restauraci, na lavičkách, v obchodě. Pořád telefon u ucha. Nevím, co si vydrží tak dlouho a intenzivně povídat. V tomto jim konkurují snad jen Američané. Anebo máme v Evropě tak nesmyslně drahé volání. Co jsem si všiml, vysoký podíl mobilů tvořil iPhone. Nedokáži posoudit z jaké části to byl originál a z jaké nějaká místní náhražka. - Poněkud extravagantnější móda
Ač se snaží vypadat “západně” (a většině se to více než daří), některá děvčata se oblékají opravdu zvláštně. Z jejich garderobních kombinací by asi módní policie dostala infarkt. Samostatnou kapitolou jsou Indové, kteří především v Singapuru žijí a pracují jako gastarbeitři. Přišlo mi, jako by tesilové kalhoty a dosti umělohmotně vyhlížející košile byla jejich uniforma. - Zvláštní přemýšlení některých Asiatů
Nedá se říci, že by Asiaté byli neslušní nebo úmyslně protivní, ale někdy člověk musí kroutit hlavou. Obzvláště Číňané vynikají v akcích “pokus se nastoupit do výtahu, když ještě nevystoupilo jeho osazenstvo”, “v metru je místa dost, co bych čekal až někdo vystoupí”, “k check-inu na letišti přicházíme nejlépe najednou v dvacetičlenné skupině” a podobně. Při čekání na půlnoční ohňostroj v Singapuru si vedle stojící Indové nedělali hlavu z ostatních a vesele je oblažovali naprosto příšernými bollywoodskými “hity”, které si přehrávali na plné pecky na nějakém šíleném chrastivém mobilu. Nebo ta “hudba” byla chrastivá sama o sobě, těžko říci. - Psi? Jací psi?
Zcela překvapivé pro Středoevropana a především Čecha byla naprostá absence psů. Nekecám, neviděl jsem za těch deset dní v Malajsii a Singapuru ani jednoho psa! Nemyslím, že by byli nějak zakázaní nebo legislativně omezení. Spíš to není tradice chovat psa jako domácí zvíře.
Toto jsou některé z drobností, které mě na Malajském poloostrově zaujaly. Je toho samozřejmě mnohem více, například neexistence satelitních parabol na domech v Singapuru, neuvěřitelné množství obchodních domů v jedné ulici (singapurská Orchard Street), množství skútrů v ulicích Kuala Lumpur, či jejich totální absenci v Singapuru… O tomto a o dalších kouzlech Asie snad někdy příště.